Nákup ojetého vozu představuje poměrně velké riziko v mnoha ohledech, a je úplně jedno, zda vůz kupujete v autobazaru nebo na inzerát někde na ulici. Vždy je potřeba vůz pečlivě prověřit a nespoléhat se pouze na informace od prodávajícího. Tím největším kritériem pro výběr ojetého vozu by měla být především vaše bezpečnost. Ta může být ohrožena třeba proto, že jste si zakoupili dobře zamaskované bourané vozidlo, aniž byste o tom však věděli. Prodávající vám to prostě nesdělil a na autě nebylo na první pohled nic poznat. Asi není potřeba dodávat, že auto, bourané na nosné části, může být mnohem křehčí, a v případě nehody tak nelze vždy očekávat solidní bezpečnost. Pojďme se proto podívat na pár tipů, jak odhalit bouranou ojetinu.
Úplně první by vás měly zajímat spáry karoserie a případné rozdíly mezi nimi. Typická je například na první pohled do očí bijící škvíra mezi předními a zadními dveřmi, popřípadě to, když u jednoho z předních světlometů vidíme mezi kapotou a blatníkem centimetrový prostor, ovšem na druhé straně jsou centimetry dva… Takové auto rozhodně nebrat a vyhněte se mu obloukem.
Trošku náročnějším úkonem je měření vrstvy laku na karoserii. I ten napoví, zda před vámi stojí nabourané auto. Je jasné, že mnohdy se prodávající mohl pokusit pouze zamaskovat větší škrábance a svou ojetinu chtěl prodat v co nejlepším stavu. Opakem pak je situace, kdy si měřičkou laku zjistíte, že vůz má na každých dveřích jinou vrstvu laku, která už přesahuje běžnou „normu“, která by se pro maskování škrábanců mohla jevit normální. Stačí se podívat na vůz na přímém slunečním světle. Možná uvidíte nesourodost laku a nebo odlišné barevné odstíny či nepravidelné odlesky. To je známka toho, že před vámi stojí auto, se kterým něco není v pořádku.
Hodně důležitým krokem je i kontrola dat vozu. Stačí vyndat z vozidla popelník nebo nějaké jiné plastové díly, které lze jednoduše vymontovat. Pokud se na jejich spodní části liší datum výroby, pak má prodejce co vysvětlovat. Zkontroluje také skla automobilu, která mají na sobě automaticky uvedeno datum výroby. Pokud se od sebe liší ( a současně nejde jen o čelní okno), pak určitě není auto v naprostém pořádku. Mrkněte i na vyražené datum na víčku nádrže od palivové nádrže a na lístečky, které jsou umístěny u spodního ukotvení předních bezpečnostních pásů. Oba tyto komponenty musejí mít shodné datum výroby, v opačném případě si dejte velký pozor, co vlastně v ten okamžik kupujete. Málokdo pak věnuje pozornost bezpečnostním a informačním nálepkám v motorovém prostoru vozu. Pokud tam chybí, je to další varovný znak.
Současně se podívejte, zda ve vozidle nechybí čelní airbag řidiče, popřípadě hlavové (pokud je jimi vůz vybaven). Nejsou totiž výjimkou případy, kdy prodávající odpojí (či přepojí) kontrolku airbagu. Tato jednoduchá finta pak často projde, jelikož ne každého napadne odloupávat plasty okolo oken anebo pečlivě kontrolovat vnitřek volantu. Ovšem na vše existuje jednoduchý trik. Stačí větší zmáčknutí středu volantu, jako kdybyste chtěli zatroubit. Pokud se vám střed nepřirozeně prohne, pak je nejspíše jeho prostor naprosto prázdný. Totéž platí o bočních sedadlech. Jestliže jsou na nich v místě uložení airbagu nepravidelné švy a jsou zde stopy po opravě, je dost možné, že zde není něco v pořádku.
Posledním úkonem může být i kontrola stavu podlahy kufru. Té totiž takřka nikdo nevěnuje pozornost a pod rezervním kolem (nebo sadou) lze spatřit na první pohled netypicky zvrásněný plech. V nepořádku jsou rozhodně i různé velké sváry a nebo příliš velké tmelení, které nepochází z tovární výroby a je na první pohled ledabyle přelakováno barevným sprejem. Laik ale na takové triky prodávajícího nemusí vždycky přijít. Tím spíše, když kupuje vůz na inzerát někde na parkovišti na sídlišti, kde nelze vozidlo ani pořádně zkontrolovat. Vždy je proto lepší nechat si vůz prověřit nezávislým odborníkem.
Text: David Žídek; Foto: Pixabay
